Nevím jak funguje státní správa v zemích s delší demokratickou tradicí, ale troufám si tvrdit, že česká státní správa je zbytečně drahá, pomalá a snadno korumpovatelná. Česká státní správa je v podstatě stát ve státě, ve kterém se v roce 1989 v mnoha ohledech zastavil čas. Úředníci a úřady tak v mnohém připomínají nefungující socialistický stát, kterého se každý ministr bojí, protože v něm pracuje 600 000 lidí.
Proč je státní správa tak pomalá a drahá?
Základním problémem ve státní správě je příliš vysoké procento neschopných zaměstnanců a logicky pak nízké procento schopných, kteří pak musejí pracovat i za neschopné. Otázka proč je ve státní správě abnormální procento neschopných je jednoduchá. Neschopní zapustlili ve státní správě kořeny a mnozí se proseděli a probratříčkovali i do vyšších, lépe placených pozic. A tím se dostáváme lidově řečeno k jádru pudla. Příčinou špatného fungování státní správy je velké množství neschopných v řídících pozicích. Neschopní šéfové a pološéfové nemohou v žádném případě dobře řídit svoje podřízené. Tito šéfové a pološéfové chtějí mít především klid, odpracovat si svoje hodiny a jít domů. Nejsou schopní odměnit ty, kteří pracují dobře a naopak potrestat ty, kteří pracují špatně, nebo je vyhodit. Standardní praxe je, že jsou mnozí neschopní tupě přesouváni z pozice na pozici a ani po mnoha letech je nikdo nepropustí. Výsledek je pak ten, že ve státní správě zůstávají jako v síti uváznutí neschopní. Takováto úschovna špatně pracujících pak bohužel může fungovat téměř neomezeně dlouho. A jak je to možné?
Podstatným charakteristickým rysem, který dokresluje situaci ve státní správě, je skutečnost že úřad nemůže zkrachovat. Pokud by totiž bylo stejně velké procento špatných pracovníků v soukromé firmě, musela by se jich buď zbavit, nebo by zcela jistě brzy zkrachovala. A stává se to poměrně často.
Je pravda, že i úřadu občas někdo šlape na paty, nebo mu začnou docházet peníze, ale vždycky se to vyřeší tím, že problémy časem vyšumí aniž by se dořešily a pokud chybí peníze, tak se jednoduše dosypou ze státní kasy a jede se dál.
Jak je to ve státní správě s korupcí
Opět to není nijak zapeklitý problém a řešení jsou také poměrně jednoduchá. Potíž je v tom, že úředníci nehospodaří se svým majetkem, ani s majetkem svého chlebodárce, ale s majetkem,který se zdá být ničí. Proto velmi brzo zjistí, že se nic neděje když s ním nakládají dobře, ani když s ním nakládají špatně. A do toho se občas objeví někdo, kdo jim nabídne peníze, nebo protislužbu za to, když budou s majetkem (ať už movitým či nemovitým) hospodařit tak jak chce on. Pak už je jedinou bariérou poctivost daného úředníka, protože pološéfové, šéfové, ani jiní nadřízení nefungují, neumí šéfovat, neumí předvídat.Pokud by ke stejné potenciálně korupční situaci došlo mezi dvěma soukromými firmami, probíhalo by to ve většině případů jinak. Firma by pravděpodobně zjistila že nějaký její zaměstnanec hospodaří špatně s majetkem a potrestala by ho. A to tím spíš, kdyby se jednalo o špatné hospodaření s majetkem na přání korumpovatele, tedy pravděpodobně konkurenční firmy.
Jenže státní správa je zmrzačená neschopností šéfů a tak často není schopná odolávat dravcům ze soukromého sektoru. O nepoctivosti soukromých firem, které s chutí cupují na kusy téměř bezbrannou státní správu, není pochyb. Ale to by bylo na jiný článek, který by pravděpodobně skončil konstatováním že klíčem ke všemu je dobré vzdělání obyvatel této země. Ale tímto konstatováním lze skončit i tento článek popisující nešvary a tuhost státní správy.
Na závěr bych dodal snad jen to, že i ve státní správě jsou schopní a velmi schopní lidé, bez jejichž nadšení by se dávno státní správa dávno zadřela úplně a i já jsem se s nimi setkal a bylo mi ctí s nimi pracovat. Jenže poměr neschopných ku schopným je ve státní správě 80 / 20, zatímco v soukromých firmách je to 20 / 80. A to je velmi podstatný rozdíl.
Žádné komentáře:
Okomentovat